Teď, nebo nikdy: NOVÝ Nový úděl

Autor: Frank da Cruz

Překlad: Alena Piksaeva

10. listopadu 2020

Originál článku

Pokud Bidenova administrativa dokáže dramaticky zlepšit životy všech Američanů před volbami do Kongresu v roce 2022, mohou demokraté udržet (nebo získat) Senát v roce 2022 a udržet Bílý dům v roce 2024 a dál. To vyžaduje zvrátit 40 let neoliberálního/neokonzervativního vládnutí (tj. socialismus pro horní 1 %, úspory pro zbytek z nás). Bidenova strategie by měla být stejná jako v prvním funkčním období FDR. Stručně řečeno, nový Nový úděl. Cokoliv méně a demokraté jsou odsouzeni k zániku a USA zůstanou rozdělené nadobro.
Začal jsem zkoumat Nový úděl v New Yorku, zatímco byl Obama ještě prezidentem; výsledky můžete vidět zde. Cílem bylo připomenout Američanům dobu, kdy jsme se všichni (nebo většina z nás) spojili, vedeni vládou, které jsme mohli důvěřovat, abychom zachránili zemi před katastrofami způsobenými neřízeným neregulovaným kapitalismem a přírodními silami: Velkou hospodářskou krizí, která následovala po krachu akciového trhu v roce 1929, a těžkým mnohaletým suchem, které začalo v roce 1934. Masivní federální výdaje v rámci Nového údělu prezidenta Franklina Roosevelta, pokračující až do druhé světové války, proměnily zlomenou a zchudlou zemi v největší ekonomickou velmoc světa a přinesly období široké stability a prosperity. Stejně jako já, i můj vrstevník Joe Biden, který vyrůstal během poválečného boomu, si tuto dobu dobře pamatuje. Na rozdíl od 75 % populace, která je příliš mladá na to, aby si to pamatovala, Joe ví, co je možné.

Dnes čelíme krizi srovnatelné s Velkou hospodářskou krizí: Polarizaci na úrovni občanské války, zhoršenou ekonomikou, která funguje jen pro superbohaté, a navíc smrtící pandemii, která (v době psaní tohoto textu) zabíjí tempem přibližně jednoho 11. září každé dva až tři dny po dobu posledních devíti měsíců bez konce v dohledu (a od 10. prosince každý den), a narůstající environmentální katastrofě extrémních teplot, zuřících požárů, hurikánů, teplotních kupolí, tornád, záplav, stále toxičtějšího vzduchu a vody, vymírání druhů, a tak dále. A federální vláda se tím vším vůbec nezabývá.

Jak jsme se k tomu dostali?

Obamova administrativa přišla na pozadí desetiletí rostoucí ekonomické nerovnosti, nesmyslných válek, privatizace, outsourcingu, rozpadající se infrastruktury a ekologické degradace způsobené neustálým útokem na programy, zákony a regulace Nového údělu. Měl drtivý volební mandát a mohl se stát dalším FDR, ale místo toho vsadil na Wall Street, pojišťovny, farmaceutické korporace a banky, čímž umožnil exportovat miliony dobrých pracovních míst a milionům rodin přijít o své domovy. Spustil nákladný zdravotnický program zaměřený na zisk, který ponechal desítky milionů lidí bez zdravotní péče a ještě více lidí s neúnosnými lékařskými účty.

To byla poslední kapka. Miliony Američanů si uvědomily, že političtí představitelé establishmentu nikdy nedělali nic jiného než je „ždímali do sucha.“ A odtud přišel Trump: nepolitik, „outsider“, který slíbil, že vrátí vše tak, jak to bylo, když byla „Amerika skvělá“, přibližně v roce 1950. Možná tomu i sám věřil, ale z nějakých důvodů se to nestalo.

Tak co jsme se dozvěděli z posledních dvou prezidentských voleb? Především to, že VELMI MNOHO LIDÍ JE NESMÍRNĚ NAŠTVANÝCH na politiky establishmentu. Pokud republikáni ani demokraté nechtějí nic udělat, aby napravili škody způsobené v posledních desetiletích, proč nevolit Trumpa? V roce 2020 byl hlas pro Trumpa – který šel do voleb bez programu – pro mnoho lidí hlasem za zničení celého prohnilého systému.

Prezident Biden

Ale Biden přece jen vyhrál, pravděpodobně s nepřátelským Senátem a určitě s nepřátelským Nejvyšším soudem. Všechny naděje se upínají k Bidenově „lidskosti“, „slušnosti“, „soucitu“ a „oboustrannosti“, aby „vyléčil rány“, získal podporu republikánských politiků a obnovil „normalitu“. Ale to se nestane. Existuje však způsob, jak získat republikánské voliče: místo prázdných sloganů může Biden podniknout ROZHODNÉ KROKY, následovat scénář z prvního funkčního období FDR a spustit nový Nový úděl.

Za posledních 40 let přišly miliony lidí o své jisté a pohodlné životy — o odborová pracovní místa, zdravotní pojištění, důchodové plány a v některých případech i o své domovy — kvůli tomu, že privilegované elity z obou stran je zradily. Skutečným způsobem, jak „zhojit rozkol“, je zlepšit životy rozhněvané veřejnosti a vrátit jí dávno ztracenou prosperitu a bezpečnost.

Způsob, jak toho dosáhnout, je prostřednictvím masivních federálních výdajů, podobně jako v rámci Nového údělu FDR a během druhé světové války. Nejdříve stimulační balíčky, aby lidé mohli přežít do konce pandemie, a poté programy veřejných prací na obnovu naší rozpadající se dopravní, zdravotní a vzdělávací infrastruktury, vytvoření nové sítě čisté energie a splnění všech dalších úkolů, které jsou dlouho přetřásány, ale nikdy nejsou vykonány, protože to není výhodné pro investory. A nakonec je potřeba najít způsob, jak učinit zdravotní péči právem každého člověka v této zemi, bez ohledu na jeho schopnost platit (pokud nás pandemie COVID-19 něco naučila, tak alespoň to, že když odepíráme zdravotní péči jedněm, zvyšujeme riziko pro všechny). Strana, která zajistí důstojná pracovní místa s životními platy a dobrými benefity, dostupné bydlení a zdravotní péči pro všechny před volbami v roce 2022 (nebo alespoň dosáhne hmatatelného pokroku v tomto směru), si získá významnou většinu v obou komorách Kongresu a zabrání návratu Trumpa v roce 2024. Pamatujte, když FDR pracoval pro americký lid, ne pro Wall Street a banky, byl zvolen na čtyři po sobě jdoucí období.

Jak to zaplatit?

Nový Nový úděl lze financovat kombinací zvýšení daní pro bohaté a velké korporace, stejně jako tomu bylo v prosperujících poválečných letech, zdaněním investičních příjmů a uzavřením daňových mezer, ukončením dotací pro mocné zájmové skupiny, jako jsou ropné společnosti, snížením investic do zbrojení a válek a přeorientováním většiny armády na tolik potřebné národní služby pro řešení následků katastrof a obnovu, místo aby byla nástrojem světové dominance financovaným daňovými poplatníky ve prospěch nadnárodních korporací. A dokonce (pokud to bude nutné) pomocí „tištění peněz“, jak to dělal FDR — koncept, který tehdy vzbuzoval děs, ale když se to udělá správně, funguje. Přečtěte si o teorii moderní měnové politiky (Modern Monetary Theory); může být kontroverzní, ale pokud banky mohou tisknout peníze na hypoteční úvěry, proč by nebylo možné vytisknout peníze, aby se zaplatilo lidem za užitečnou práci? Tyto peníze jdou přímo do malých podniků a jejich zaměstnanců a odtud se šíří do celé reálné ekonomiky, na rozdíl od fiktivní ekonomiky Wall Street, bank, velkých investorů a „komplexních finančních nástrojů“. Není čas volat o děsivém deficitu; pokud mohou republikáni hromadit biliony dolarů dluhů, aby rozdávali bohatým, demokraté mohou utratit biliony na obnovu funkční Ameriky pro nás všechny.

Důsledky nečinnosti

Rozhněvaní voliči hlasují pro republikány, protože republikáni jim nabízejí obětní beránky jako cíl jejich hněvu; to je celá jejich platforma. Zatímco demokraté nabízejí „naději a změnu“, kterou nikdy nenaplní. Časy, kdy strany mohly vítězit s prázdnými sliby, jsou pryč. Pokud rozzlobení Trumpovi stoupenci (a vlastně i rozhněvaní Bidenovi stoupenci) neuvidí HMATATELNÉ VÝSLEDKY během prvních 18 měsíců, budeme mít v roce 2022 republikánskou většinu v Senátu (jako v roce 2010, kdy se Obama odvrátil od „Main Street“), a tentokrát pravděpodobně získají republikáni i většinu ve Sněmovně reprezentantů. Biden nebude mít žádnou moc dělat něco dobrého (pokud to vůbec kdy chtěl), a Trump nebo jeho obdobný nástupce se stane prezidentem v roce 2024. Tedy pro demokraty nastává moment, jak jsme říkali v armádě — buď něco dělat, nebo uvolnit místo. Miliardáři a elity si za posledních 40 let žili dobře na náš účet, ale jejich čas vypršel.

Důsledky pro demokraty a USA

Ruzveltova administrativa trvala 12 let a její domácí odkaz přetrval zhruba do éry Reagana v roce 1980. Ale i „dobrá“ poválečná léta byla zkažena neúspěšnými válkami, jako byla korejská a vietnamská válka, a také převraty sponzorovanými CIA v nespočetných zemích, včetně Íránu, Guatemaly, Konga, Dominikánské republiky, Chile, Afghánistánu a mnoha dalších. Každopádně je nespravedlivé, že po pouhých 12 letech dobré vlády Amerika a svět zažily 35 let průměrného vládnutí s temnými stránkami, po kterých následovalo 40 let nepřetržitého drancování. To nemůže pokračovat, to je neudržitelné, kyvadlo se musí houpat opačným směrem. Pamatujte: republikáni nikdy nic neudělají, aby ulehčili tlak na chudé, pracující a střední třídu, takže pokud to neudělají ani demokraté… Další zastávka: „Šílený Max“.

Postskriptum, 21. ledna 2021…
Biden nastupuje do úřadu
První den Bidena ve funkci byl slibný. Za poslední týden nebo dva se v hlavních médiích konečně začaly objevovat články o tom, co jsem psal už v listopadu, což je dobře. Například článek „Demokraté, opakujte po mně: Pomozte lidem rychle,“ autor Ezra Klein v New York Times, 21. ledna 2021, kde analyzuje mechanismy „rychlé pomoci lidem“ a dospívá k závěru, že veškeré úsilí pravděpodobně v Senátu zkrachuje, pokud nebude zrušena obstrukce. Tak ji zrušte! A pak prostou většinou hlasů udělejte z Washingtonu D.C. a Portorika státy, abyste dosáhli malé rovnováhy v Senátu, a pro větší bezpečnost přidejte také Americké Panenské ostrovy, Guam, Severní Mariany a Americkou Samou — dvanáct dalších senátorů za demokraty jako odplatu za všechny málo osídlené „červené“ státy, které mají směšně nepřiměřenou moc v Senátu. Spravedlnost je spravedlnost.
• „Jedna národ, pod Bohem, nedělitelný, se svobodou a spravedlností pro všechny!“ — Jennifer Lopez. Samozřejmě se teprve uvidí, zda všechny tyto oblasti budou chtít stát se státy, a kdo by jim to vyčítal, pokud ne.

Postskriptum, 30. dubna 2022…
Nic se neděje, nic se nemění
Progresivní demokraté ustoupili a dovolili, aby jejich balíček „Zeleného nového údělu“ byl rozdělen na dvě části. První část („Americký záchranný plán“) byla schválena a na zlepšení infrastruktury bylo vyčleněno 1,9 bilionu dolarů. Druhá část („Build Back Better“) neprošla. Nyní, více než rok po začátku Bidenova prvního funkčního období a jen pár měsíců před volbami do Kongresu, téměř nikdo neviděl výsledky první části, protože „peníze musí projít přes městské rady a výběrová řízení; v některých státech byla cesta k uvolnění prostředků ještě delší, protože guvernéři se přou s konzervativními legislativními orgány“. FDR věděl, že „přátelský k byznysu“ přístup povede k opačnému výsledku, stejně jako to, že státům bylo umožněno spravovat programy. Proto svůj Nový úděl realizoval přímo, zaměstnával pracovníky a dodavatele federální vládou, nakupoval materiál a v jednom případě (Občanský ochranářský sbor) nasadil armádu. Proto Nový úděl začal tak rychle — pouhé tři měsíce po dni inaugurace! — a zde se Bidenova administrativa mýlila: peníze odeslala státům a místním orgánům, kde politici a byrokraté mohli o ně debatovat, brzdit jejich použití, nasměrovat je jinam a nakonec blokovat pokrok na dobu neurčitou.
• Alexander Burns, „Pokud je Bidenův plán ‚Nový úděl‘, proč to voličům nevadí?“, New York Times, 21. dubna 2022.

Postskriptum, 29. března 2023…
Možná už nejde o „ekonomiku, hlupáku“?
V 20. letech 21. století, podle nedávné studie: https://www.electoral-vote.com/evp2023/Items/Mar27-6.html, která tvrdí, že Američané jsou nyní více motivováni rasovými a kulturními faktory (nespokojenost, nenávist, strach) než ekonomickými faktory, jako jsou příjmy a ceny. Tyto pocity tu vždy byly, ale po celá desetiletí byly potlačovány a poté je v roce 2016 uvolnil Trump. Přidejte k tomu fakt, že žádná z hlavních stran neudělá nic skutečného pro to, aby významně změnila situaci směrem k ekonomické či jakékoli jiné spravedlnosti, a že jedna z těchto stran otevřeně podněcuje nenávist. Taktika „rozděl a panuj“ vždy funguje. Co znamená „probuzený“? Ve své podstatě to znamená neponižovat, nevysmívat se, neurážet, nenapadat a nediskriminovat lidi na základě rasy, barvy pleti, pohlaví, národnosti, imigračního statusu, etnické příslušnosti nebo jakékoli jiné vrozené charakteristiky. Nyní, když se politici cítí svobodní otevřeně vystupovat proti „probuzení“, můžeme vidět, co vlastně znamená „Udělat Ameriku znovu skvělou“. Není to tak velký krok k opravdovému fašismu (a odtud k koncentračním táborům a/nebo otroctví je to jen kousek). Nejsem příliš optimistický.

Komentář (z komentářů čtenářů k článkům v The Nation):

• William Miller píše v časopise The Nation, 7. prosince 2020: Myslím, že máte pravdu, Franku. Když se ohlédneme zpět, zdá se, že Trump nebyl ničím jiným než granátem hozeným do systému těmi, kteří cítili, že je systém opustil a nechal bez naděje. Zjevné řešení je znovu těmto lidem dát něco, v co mohou doufat. Přesměrovat politiku, která funguje v zájmu falešných korporátních „tváří“, a zajistit, aby přímo prospěla skutečným, dýchajícím lidem z masa a kostí. Děkuji také za zmínku o teorii moderní měnové politiky ve vašem článku o Kermitovi. Jedním z největších a nejškodlivějších mylných názorů je, že „dluh“ na federální úrovni znamená totéž co spotřebitelský a komerční dluh. Tyto poslední jsou půjčky, které je třeba splatit, zatímco první jsou prostě peníze země. Protože máme systém měny založený na dluhu, federální dluh se nesplácí (a ani by neměl), jinak by nebyly žádné peníze v oběhu. Místo toho se recykluje, protože staré státní dluhopisy jsou spláceny a nové vydávány.
• Viktor Schamarelli píše v časopise The Nation, 9. prosince 2020: Lobbisté, soukromé investiční společnosti, finanční instituce, korporátní think-tanky a vojenští dodavatelé nedominovali v Rooseveltově administrativě. … Většina Američanů stále nevěří, že některá z politických stran zastupuje jejich zájmy, a mají pravdu. Korporátní a politické elity mohou zaujmout levicovou pozici nebo čelit tvrdší formě trumpismu v roce 2024.
• Valerie Hayden píše v časopise The Nation, 10. ledna 2021: Máte naprostou pravdu, pokud jde o řešení. Tito lidé vyrostli v rodinách, kde panovala krutá autoritářská výchova, v podmínkách extrémní chudoby bez naděje na únik, a byli rozzuření. Míra domácího násilí (proti manželům a dětem) v těchto oblastech je nejvyšší v zemi, stejně jako alkoholismus a drogová závislost — to vše jsou příznaky chudoby a nedostatku kvalitního vzdělání, které vytvářejí pocit bezmoci, beznaděje a zoufalství z toho, že se nic nikdy nezmění. S pracovním programem, důstojným platem, zdravotními výhodami atd. by měli pocit, že je někdo vyslyšel. Ale nesouhlasím s tím, že liberálové jsou viníky jejich situace, i když také příliš nepomohli. Nicméně si myslím, že za situaci svého lidu nesou hlavní odpovědnost jejich vůdci a že jejich hněv přesměrovávají na liberály. Alespoň v jednom státě (Texas), jak vím (a pravděpodobně ve většině, ne-li ve všech „rudých“ státech), republikánská platforma prohlašuje, že nechtějí, aby jejich děti byly vyučovány „dovednostem kritického myšlení“. Byli použiti jako pěšáci k podpoře zájmů svých vůdců a bylo jim vštěpeno, že za jejich bídu mohou liberálové. H.G. Wells kdysi řekl: „Historie se stále více stává závodem mezi vzděláním a katastrofou,“ a jsme přesně tam. Musíme jim poskytnout východisko — zejména mladým lidem. Mohli bychom okamžitě rozšířit program Job Corps, kde by žili na kampusu, získávali středoškolský diplom, učili se řemeslu a učili se, co to znamená žít mezi dospělými, kteří nejsou krutí. Pokud opravdu věříme v rovnou spravedlnost pro všechny, je čas podpořit naše slova činy. Nemůžeme si dovolit držet zášť. Naše osudy jsou neoddělitelně propojeny a pochopení této skutečnosti bude klíčové, pokud chceme dosáhnout úrovně spravedlnosti, o které tvrdíme, že ji chceme pro všechny, a zabránit těmto pokračujícím útokům. Trumpismus nezmizí, dokud to neuděláme. Znám několik republikánů, kteří změnili stranu před volbami v roce 2016, protože se báli, že přijdou o nedávno získané zdravotní výhody od Obamy. Pokud budeme bojovat za zbytek, pravděpodobně se nikdy nevrátí k republikánům. Co by mohli republikáni říct, aby nás za to napadli? Jejich lži o tom, že přebíráme kontrolu nad zemí, budou odhaleny. Biden musí udělat velké kroky ve všech těchto směrech.

Odpověděl jsem…
Viny je dost pro všechny. „Liberálové“, stejně jako „konzervativci“, po desetiletí zbavovali neelitní část obyvatelstva životně důležitých věcí, zatímco zároveň zvyšovali ceny toho nezbytného. Hlavní rozdíl mezi demokraty a republikány spočívá v jejich poselstvích: jak jsem zmínil v článku, demokraté nabízejí „naději a změnu“, zatímco republikáni nabízejí obětní beránky. Je zřejmé, že „naděje a změna“ se nikdy nenaplnily („Jak se vám vede s tou nadějí a změnou?“ — moje oblíbená citace od Sarah Palin), takže mnoho lidí poslouchá republikány a volí Trumpy. Samozřejmě, že máte pravdu, že vzdělání nebo jeho nedostatek hraje roli, ale obě strany jsou odpovědné za zničení veřejného vzdělání. Dostal jsem vynikající veřejné vzdělání v 50. a 60. letech — a to nejlepší bylo na vojenské škole v Německu — a dnes už to nikde kromě těch nejbohatších školních okrsků neexistuje. Takže ano, Biden MUSÍ udělat velké kroky, protože pokud to neudělá, jsme všichni v koncích.

Poznámky:
Samozřejmě, že vývoz amerických pracovních míst začal před Obamou, například za Clintona a NAFTA, a předtím došlo k postupnému úbytku pracovních míst ve výrobě do Asie a dalších regionů. Otázkou je, proč naše vláda neudělala nic pro ochranu dobrých výrobních pracovních míst v této zemi?
Obama vysvětluje svůj pohled v 16stránkovém článku v New Yorkeru, 2. listopadu 2020, str. 24-29: „Zdraví národa“. Ano, čelil masivnímu odporu ze strany pojišťovnického průmyslu, Americké lékařské asociace, velkých farmaceutických společností, republikánů a všech dalších zainteresovaných stran, ale podle mého názoru byl příliš ochoten dělat kompromisy; místo toho, aby „vztahoval ruku přes uličku“, mohl bojovat tvrději a přímo oslovit národ, možná vytvořit progresivní odpověď na všemocnou Stranu čaje.
Dokonce i když druhé kolo senátních voleb v Georgii nepřinese dva demokraty, existují i jiné legitimní způsoby, jak Biden může dosáhnout většiny v Senátu. Republikáni hrají tvrdě už 40 let, proč by to nemohli dělat i oni? Pokud Bidenova administrativa dovolí republikánům blokovat všechny své iniciativy, jsou demokraté i samotná demokracie odsouzeni k zániku.
Očividně to není kompletní seznam; další body by zahrnovaly financování států, měst a místních orgánů, které zchudly kvůli viru a/nebo Trumpovi; odpuštění studentských dluhů; pomoc veteránům nedávných válek, jak jsme to dělali po druhé světové válce; obnovení financování a reformu systému veřejného vzdělávání, aby byli studenti učeni myslet, analyzovat a hodnotit, a ne slepě věřit každé šílené věci, kterou slyší; opětovné otevření mnoha nemocnic, které byly zavřeny během pandemie, a návrat propuštěných lékařů a sester do práce… Tento seznam je nekonečný.

Doporučená literatura:

• Democrats, Repeat After Me: Help People Fast, Ezra Klein, New York Times, 21. ledna 2021. Název článku se změnil; 22. listopadu se jmenoval „Democrats, Here’s How to Lose in 2022. And Deserve It.“
• Income inequality in the United States, Wikipedia, přístup 15. listopadu 2020.
• Trickle-down economics doesn’t work but build-up does – is Biden listening?, Robert Reich, The Guardian, 20. prosince 2020.
• How Biden Can Govern in Spite of Everything, Kevin Baker, New York Times, 10. listopadu 2020.
• The New Deal Worked, Living New Deal, Kalifornská univerzita v Berkeley.
• The Green New Deal, Lessons for a Green New Deal today, Living New Deal, Kalifornská univerzita v Berkeley.
• From the New Deal to the Green New Deal, Richard Walker, emeritní profesor, Kalifornská univerzita v Berkeley; ředitel projektu The Living New Deal, červenec 2020.
• Dear Vice President Biden: We must fight for a 21st Century New Deal, Otevřený dopis viceprezidentu Bidenovi od dětí a vnoučat F. Roosevelta a jeho „New Dealers“, 23. června 2020.
• Roosevelt’s New Deal offered hope in desperate times. We can do the same now, Eric Rauchway, The Guardian, 20. května 2020.
• Bernie Sanders, How do we avoid future authoritarians? Winning back the working class is key, The Guardian, 24. listopadu 2020. O dva týdny později se jednalo o první článek, který řešil totéž: nemá smysl se trápit nad tím, proč téměř polovina země podporuje Trumpa; Bidenova administrativa musí dát pracujícím lidem důvod věřit vládě a vážit si jí, stejně jako tomu bylo za Roosevelta. K tomu jsou třeba činy, ne slova.
• Robert Borosage, Trump Will Be Gone Soon. Now Comes the Hard Part, The Nation, 13. ledna 2021. Podrobnější analýza části „Jak jsme se sem dostali“, která končí závěrem, že „přežití demokracie nezávisí na tom, zda bude Trump obžalován nebo zahanben, ale na tom, zda vláda skutečně bude fungovat ve prospěch pracujících lidí. Pokud ne — a změny budou těžké, protože vyžadují výzvu elitám a zakořeněným zájmům obou stran — Trump bude vnímán jako amatér, který připravil půdu pro něco daleko horšího.“
• The Civilian Coastal Conservation Corps: A Solution within Reach, Paul J. Baicich, World Ocean Forum (2020). Obsahuje historii toho, jak Roosevelt zahájil obnovu během několika týdnů po nástupu do úřadu; srovnání s Bidenem nebo (mimochodem) Obamou.
• How FDR’s Original Green New Deal Challenged Jim Crow, Paul J. Baicich a Richard A. Walker, Jacobin, 25. září 2021. CCC nebylo rasistické, ale země, ve které fungovalo, ano.
• Komentář Bernieho Sanderse k zákonu „Inflation Reduction Act“, schválenému Senátem 7. července 2022.
• America is facing a mental health crisis, Bernie Sanders, The Guardian, 13. června 2023. Bernie je jedním z mála amerických politiků, kteří vysvětlují, proč je situace tak špatná, a abyste zjistili, co říká, musíte se obracet na britská média. Je to národní poklad, který je vytlačen zpravodajstvím korporátních médií a blokován politiky všech úrovní, kteří slouží korporátním zájmům a jsou lhostejní k beznaději, chaosu, masovým vraždám, sebevraždám, předávkování drogami, požárům, záplavám, tornádům, vystěhovávání, outsourcingu, rasismu, homofobii, nenávisti, hněvu, pálení knih a všem dalším plně předvídatelným katastrofám, které sužují USA. Naše situace připomíná začátek 30. let, s tím rozdílem, že Rooseveltova administrativa mobilizovala zemi k nápravě; zdá se, že se už nikdy něco podobného nestane.
• Biden Needs to Finish His New ‘New Deal’, Diana B. Henriques, New York Times, 12. září 2023.